Rozhovor pro Ústecký deník

V sobotu 26. září vyšel v Ústeckém denníku článek s názvem: "Ústí je hlavně městem ateistů." Protože jsem byl před tím redakcí požádán o dopovědi na tři otázky a mnohé se do článku nevešlo, chci alespoň zde uvést celý původní text. Chápu, že redakce musí mnohdy příspěvky zkrátit, ale zdá se mi škoda nezveřejnit to, co má jisté souvislosti. Miroslav Šimáček

1) Čím si vysvětlujete, že právě na severu Čech je nejvíc ateistů? V čem se podle Vás Ústecký kraj liší? Při sčítání lidu v roce 2001 pouhých 15% obyvatel Ústí nad Labem uvedlo, že věří v Boha. I v okolních městech nebylo toto číslo o mnoho vyšší.
Čím déle jsem knězem a je to již přes třicet let, tím více si uvědomuji, že člověk je tajemstvím. Je tedy velmi těžké jej statisticky „ někam zařadit“. Jistě, statistiky něco říkají, ale je to vždy jen velmi nepřesný soubor dat. Jestliže se v Ústí hlásí k víře v Boha 15% lidí, jak říkají výzkumy, zdá se, že počet věřících neklesá. Podle sčítání z roku 1999 se ke katolické církvi v Ústí hlásilo 11,7% lidí. Podle celostátních výsledků katolická církev tvoří 83% procent všech věřících v ČR. Znamená to, při podrobnějším propočtu, že v roce 1999 se k víře v Boha v Ústí hlásilo 14,1%. Celkově tedy počet věřících stoupl o 0,9 procenta, což představuje asi 900 lidí ze všech křesťanských církví, které zde působí. Pravdou ovšem je, že severočeský kraj a tedy i litoměřická diecéze, která se rozkládá na území Ústeckého a Libereckého kraje, mají nejnižší uváděnou religiozitou. Domnívám se, že hlavní důvody jsou dva. Poválečný odsun původního obyvatelstva, které bylo většinou katolického vyznání a pak masivní ateistická kampaň, provázená násilím a zastrašováním, v době komunistické éry. Když se v našem severočeském kraji spojilo vykořenění obyvatelstva s ideologickou i praktickou ateizací, jsme tam, kde dnes jsme, tedy v situaci, kdy mnozí poctiví lidé Boha teprve hledají a mnozí jej ještě nenalezli.

2) Kolik lidí chodí v současnosti v ÚL na mše? Myslíte si, že jejich návštěvnost je reprezentativním ukazatelem víry místních lidí?

Na nedělní mše v Ústí chodí poměrně značné množství lidí do kostela Nanebevzetí P. Marie (kostel se šikmou věží), ale také na Střekov, do Trmic a Mojžíře. Jsou to stovky věřících. Působí zde však nejen katolická církev, ale také Církev českobratrská evangelická, Církev bratrská, Cirkev československá husitská, Adventisté, Apoštolská církev. Nemyslím si ovšem, že by na bohoslužby přicházeli všichni věřící lidé. Mnozí nemohou přijít pro své stáří nebo zdravotní stav. Řada lidí také určitou víru má, Boha hledá, ale zatím nerozumí, proč by měli navštěvovat bohoslužby. To je věc jejich zrání, případně naší schopnosti věci vysvětlovat. Tedy návštěvnost bohoslužeb cosi napovídá a jsme rádi, že věřících, kteří přicházejí, spíše přibývá. Rozhodně to však není jediný ukazatel víry místních lidí.

3) Myslíte si, že se situace od pádu komunistického režimu v tomto ohledu zhoršuje nebo zlepšuje?

To je velice těžká otázka. Komunismus vystupoval proti projevům náboženské víry přímo a to různými formami tlaku. Jeho ateizmus byl ideologickou záležitostí. Byla snaha „formovat“ v jejím duchu lidi všemi možnými způsoby. Víme, jaké vznikaly potíže s vyučováním náboženství ve školách pro věřící rodiče. Křesťané byli často stavěni do role lidí druhé kategorie, na některé studijní obory se mladý člověk, pokud se hlásil k víře, prakticky nedostal (pedagogické fakulty, právnická fakulta, atd.). Dnes tlak tohoto typu pominul. Způsob života, který se zaměřuje v praxi převážně na konzum, je však podobně nebezpečný. Lidem se zdůrazňuje nepřímo, že mají pouze takovou hodnotu, kolik toho materielně vlastní. Zkráceně řečeno: Vychovávají se reklamou, filmy, medii, a také mnohdy vyšinutými, skandálními vystoupeními a jednáním tzv. celebrit. Jsou tak utvrzováni v tom, že hlavní je mít a užít si a ne být tím, čím mám být a žít pro skutečně velké, trvalé a opravdové hodnoty jako je opravdová láska, rodina, domov, vlast.

Řekl bych, že positivem dnešní doby je vnější svoboda a možnosti, které vytváří. Obtížnější je však dobře a odpovědně tuto svobodu užívat, vybírat si, správně volit, ubránit se manipulaci a hledat pravdivé odpovědi na základní životní otázky. Jsem přesvědčen, že křesťanství a církve tady hrají a ještě do budoucna sehrají nezastupitelnou úlohu ve prospěch člověka, avšak i společnosti. Hodnoty, které jsou odvozeny z Kristova evangelia, jsou totiž hodnoty, na kterých stojí současná euroatlantická civilizace a pokud se vytratí, může být současná krize jen malou ukázkou toho, co by mohlo brzo nastat v podstatně větším měřítku. Věřím však, že víra a rozum zvítězí.

P. Miroslav Šimáček, arciděkan